Kostel Zašovský, tit. Navštívení Blahoslavené Panny Marie, pochází z roku 1725; jest vystavěn z cihel a kamene ve slohu renesančním; jest 34 1/4 m dlouhý a 17 3/4 m široký a okna jsou rázu románského a klenba jest oblouková. Kostel stojí na malém pahorku, asi uprostřed osady; jest plechem pokryt. Má 1 hlavní vchod z předu čili na západ; dva boční vchody, z nichž jeden na polední a druhý na půlnoční stranu; hlavní oltář směřuje k východu; vedlejší vchody jsou na epištolní a na evangelní straně, z nichž tento do zákristie, onen pak na starou zákristií a na oratorium vede; v kostele jest 10 velikých oken; v sákristii jsou 3 okna mřížemi opatřena a na staré sákristii jest okno jedno se mříží.
Kostel má tři věže: dvě veliké a jednu malou vížku. Ve velké na straně polední jsou zvony čtyry. Věže všechny plechem jsou pokryté. Zvony. Velký zvon nese jméno Svátost oltářní, představuje totiž na čelní straně ostensoriun se svatou kaslií ve slohu gotickém a jest obalen věncemi a různými ornamenty, jako hlavami andělů ozdoben; váží 962 libry. Druhý zvon nese jméno "Maria" - vůbec zvon poledňový zvon - jest taktéž jako zvon veliký věněcemi a různými ornamenty (hlavami andělů) ozdoben. Na pravé straně jest vytlačen svatý kříž a pod křížem Nejblahoslavenější Panna Maria a svatý Jan, Miláček Páně. Zvon tento má nápis: "Maria, pomocnice křesťanů a potěšení zarmoucených, oroduj za své ctitele"; 480 liber. Třetí zvon, zvaný Cyrill a Methoděj, má na zadní části vytlačené: svatého Cyrilla a Methoděje a uprostřed nich svatý Kříž v rukou drží svatý Cyrill, kdež to svatý Methoděj má obraz představující poslední soud. Také tento zvon, jako prvejší dva zvony jest věncemi a ornamenty opatřen, a má nápis: "Pro Zašovskýc chrám Páně lil nás všech třech Ignác Kilzer, cís. král. dvorní zvonolitac na Vídeňském Novém Městě l. P. 1871"; váží 291 liber. Čtvrtý zvon, zvaný svatý Aloys, má vyrytý obraz svatého Aloysia se svatým křížem v rukou, a jest podobně jako předešlé tři zvony ozdoben, váží 90 liber. Na malé věžce na straně východní nalézá se zvonek "svatý Josef". Má obraz svatého Josefa, pěstouna Krista Pína s lilií s nápisem: "Svatý Josefe, oroduj za nás". Ulit roku 1892 Panem Hilzerem na Vídeňském Starém Městě, a váží 42 slilogr. Hlavní oltář Blahoslavené Panny Marie s novým molostným obrazem Matičky Boží Zašovské - darovaným důstojným panem farářem ve Staré Bělé, P. Josefem Žlebčíkem. rodákem Zašovským - (maloval L. Šichan, akademický malíř v Brně) v rámci dubovém, žlutým plechem pobitém. Prtavý milostný obraz nachází se na evangelní straně hlavního oltáře, nalézá se v těžkém, uměle pracovaném rámci (c.k. odborná škola ve Valašském Meziříčí) a zavěšen jest ma zdi. Jak vypadá, již jsme částečně seznali. Panna Maria drží na rameni Ježíška. Po levé straně oltáře modlí se obrněný muž a u nohou jeho vymalován jest znak Kornicův. Panna Maria oděna jest v šat tříbarvou, právě barevného řeholního obleku Trinitářů. A obraz má celkem podobu kříže - odznaku to řeholníkův. Nad těmi okolnostmi měli řeholníci nalíéčenou radost a považovali je za zvláštní znamení a řízení Boží, jak se to jeví z následujících slov v domácím protokolu zapsaných: "Nicméně to jest podivuhodné! že divotvorný ten obraz třemi Trinitářského obleku barvami jest vyznačen; neboť chtěl togou, t.j. svrchním rouchem, červenati se, pláštěm se bělati a vespod modrým malován býti barvivem. Největším však věštebním znamením jest, že dřevěná tabula, nak teré nuděnými barvami přemilá Bohorodička jest vypodobněna, nazpůsob kříže proti všech malířů zvyku vymalaován býti se jeví, jakoby samovolně byla už před věky slíbila, že nakloněna bude prsoum Trinitářův a od nich nošena." Majíce důstojní páni pateři Trinitáři svatý tento obraz pod svou ochranou, pečovali a to, aby na něm někde poznamenaná léta vyšetřili, což se jim dne 30.prosince 1735 tak dalece poštěstilo, že jeden z nich na samocenském okraji pod rytířem bylo litery vyryté nalezl miiiiiiv, odkudž usoudil, že obraz tento tehdáž 733 roků starý byl. Na hlavním oltáři, který pochází roku 1828 od řezbáře Josefa Billadaře a 200 zl. v.m. stál, pozlaceny jsou 2 staré relikviáře. Mimo hlavního oltářejsou 4 oltáře poboční, a to oltář Všech svatých a oltář svatého Kříže - "Altare privilegiatum" - na straně evangelní; prvejší z roku 1742 a poslednější z let sedmdesátých století XIX tého; oltář svaté Otilie z roku 1742 a oltář svatého Jana Nepomuckého z roku 1887 s pěknými sochami Božského Srdce Páně a Nejsvětějšího Srdce Panny Marie na straně epištolní. Jak hlavní oltář, tak i 4 poboční oltáře jsou slohu renesančního. V lodi na straně evangelní nalézá se kazatelna, jest stará jako kostel a provedena jest slohem barokovým. Na epištolní straně jest křtitelnice; pochází z téže doby jako kostel, a má podobu pobočního oltáře, v jehožto mense umístěn jest měděný kotlík s příklopem na křestní vodu. Na straně západní nalézá se kůr, a na něm jsou varhany. Sakristie jsou dvě; jedna na straně epištolní a druhá na straně evangelní hlavního oltáře. Tato slouží k uschování kostelních paramentů, jest dosti prostorná s mohutnou klenbou. V sákristií této nachází se dobře zachovalé Lavatorium z černého italského mramoru. Nad sakristií na straně epištolní jest oratorium a slouží mimo jiné též k uschování různých kostelních utemxilii. Z dob kláštera Trinitářského pochází1 těžký kalich stříbrný, pěkně vyzlacený. Mimo to má kostel 4 stříbrné kalichy vyzlacené, z nichž jeden vypouklý pochází z roku 1843 a byl obnosem 125 zl. staré měny zakoupen. Dále jsou zde dvě pateny k zaopatřování nemocných, jsou stříbrné a dobře vyzlacené; pytlíček s nádobkou vyzlacenou pro olej nemocných. Z dob Trinitářů pochází také nádobka na svaté oleje - stříbrná monstrance za 800 zl. r.m. a ciborium za 150 zl. r.m. Ze starých paramentů dlužno uvésti: 1 kasuli a 2 dalmatiky barvy bílé a pak 1 celý ornát (kasule, 2 dalmatiky a pluvil) z červeného damašku. Ostatní paramenta pocházejí z let novějších, a nalézají se v počtu dostatečném. Stříbrná monstrance, o níž výše řečeno, daraována byla Milostné Matičce Boží Zašovské dp. P. Josefem Žlebčíkem, farářem Staro-Bělským a rodákem Zašovským, který výslovně poručil, by tato v kostelním inventáři se uvedla. Pořízena byla Akademii občanskou v Praze. V presbytáři nacházejí se dvě lavice dubové, jedna na epištolní a druhá na evangelní straně. V lodi chrámové jest 35 lavic ze dřeva, dílem tvrdého, dílem městského. Zpovědnice jsou tři; dvě v kostele a jedna pro hluché v sakristii- Kostelní pokladna je ze dřeva dubového a 3 zámky opatřena. Uloženy jsou v ní státní dlužní úpisy, jakož i obligace půjček spukromých. 14 Obrazů křížové cesty. 1 Obraz ssvv. Cyrilla a Methodia. 1 Obraz Královny posvátného růžence. 1 Obraz Božského Srdce Páně. 1 Obraz svatého Aloysia. 1 Obraz Matky Boží. 1 Obraz "Ecce Homo". 1 Obraz Bolestné Panny Marie. 1 Obraz sv. Anděla, Strážce. 1 Obraz Blahoslavené Panny Marie Pomocnice. 1 Obraz Božského Spasitele s křížem. 1 Obraz Navštívení Blahoslavené Panny Marie. 1 Obraz svatého Isidora. 1 Obraz svatého Vendelína. 1 Obraz svaté Barbory. 1 Obraz Sedmibolestné Panny Marie. 2 Obrazy: obraz svatého Antonína a obraz jednoho světce z řádu Trinitářského. Na dolejší chodbě těsně vedle sakristie byla hrobka, v nížto tito dobrodincové chrámu Páně a kláštera Zašovského uloženi byli, a to: Pan Jindřich Ludvík, hrabě ze Žerotínů, zemřel dne 26.dubna 1733 v Olomouci na vodnatelnost a byl dne 28. t.m. o 5.hodině večerní ve hrobce uložen. Pan baron Rudolf Podstacký, pán na Lešné, zemřel dne 10.dubna 1740. Pan Jindřich, hrabě ze Žerotínů, svobodný, zemřel dne 29.prosince 1755 a byl dne 2.ledna 1756 ve hrobce uložen. Pan Michael, hrabě ze Źerotínů, svobodný, zemřel dne 9.ledna 1779 a byl dne 11. t.m. ve hrobce uložen. Konsekrace farního kostela v Zašové. Dne 29.července 1742 v neděli 11. po svatém Duchu byl nový kostel Zašovský a v něm 3 oltáře, a to hlavní ke cti Nejsvětější Trojici Boží Nejdůstojnějším knížetem biskupem Jakobem Arnoštem Lichtensteinem slavnostně konsekrován. Konsekrace trvala úplné 4 hodiny. Vystavitel tohoto kostela Karel Jindřich hrabě ze Žerotínů zemřel v německé říši v Dilfurtě poblíže Daseldszfa, zároveň řečeno mezi Augšburikem a Norimberkem, když se konala byl vyšel, ve stáří 42 let a 6 měsíců dne 26.února 1716. Poměry poutního místa zavedením řeholníků utěšeně se zlepšovaly. Domácí protokol klášterní o tom praví: "od 25.července roku 1725 až do konce prosince 1728 bylo napočítáno 61.390 osob obojího pohlaví, které svátostí pokání byly smířeny. Tělem Páně občerstveny; a jejich počet, jak patrno, rok, co rok značně se zvyšuje". Přesto však klášter zrušen byl roku 1783 pod záminkou, že vykupováním křesťanských zajataců z tureckého otroctví mnoho peněz vyváží se za hranice říšské. Kostel musel roku 1808 odvésti přes 70 liber stříbra, hlavně to dárků votivních, tak že zchudl a chudým zůstal Zápistův o milostech a zázracích není; za to však jich důkazem jsou četné obrazy ze slibu závazné, které v sákristiii kostele jsou zavěšeny. Jarní stavení jest východní čásť bývalého kláštera Trinitářského, o jehož původu uvádí se toto: Nejdůstojnější pan probošt hrabě z Thurnu u Wallasassina přimlouval se velmi účinně u Císaře Karla VI. za usazení řádu Trinitářského. Císař Karel VI. jak stavbu kláštera tak i uvadění dotyčného řádu do Zašové milostivě povolil. Dne 4.října 1725 byl posvěcen a položen základní kámen ke klášteru tomuto, a to samým Nejdůstojnějším výše uvedeným panem proboštem hrabětem z Thurnu u Wallasassina. Při této slavnosti přítomni byli: Pan František Ludvík, hrabě ze Žerotínů, dědiční pán na Krásně, Rožnově, Zalstenbergu a Tillowicích; Pan František Antonín, hrabě z Rottalů, dědiční pán na Hotašově; Pan baron Rudolf z Podstalckých, pán na Lešné; Vdp. František de Mlacco, děkan v Holešově; Pán ze Zena, pán na Starém Jičíně Vdp. děkan z Meziříčí; Vdp. děkan z Mladého-Hlohova; Dp. Jan Banhofer, farář v Rožnově, s celým duchovenstvem a velokám zástupem lidu. Položení základního kamene a posvěcení jeho nalezlo, jak přiložená "Tabula pro primalapida" jasně vysvědčuje, vzácného pěvce kalinského. Po zrušení kláštera Trinitářského, byla polovina kláštera na východ ležící za farní byl upraven, kdežto druhá polovina v pozemky dne 29.prosince 1794 se odprodala tehdejšímu vrchnímu řediteli panství Meziříčského Ondřeji Vilímkovi za obnos 432 zl. a včelín v Krhové za 73 zl. Jelikož bývalá klášterní Quadratura následkem odprodeje západní části kláštera se zastavila, jest dolejší chodba nynější fary velmi vllhká, chladná a nezdravá. K beneficiu patří zahrada s malým rybníkem ve výměře 1 Hartl. os m. V zahradě jsou bývalé chlévy, jakož i farní stodola a sušírna. Dům farní stojí v nynějším způsobu asi od roku 1740, je s kostelem souvislý, z kamene a cihel ztužovaný, pod jedno patro, jest taškami pokryt, v přízemí jest kuchyně, 1 pokoj (čeledník), 2 otomany; v 1.poschodí, do něhož vede 30 schodů kamenných, jest 7 pokojův, z nichž dvou a to těch největších - užívá se za sýpku, jelikož sýpky žádné nestává, 2 komůrky; pod stavením sklep. V roce 1904 v měsíci květnu zřízena byla 2 barevná okna v presbytáři kostela nákladem 1.800 Korun; okna zhotovila a zazdila firma B. Škarda v Brně. V roce 1905 zjednány byly nové varhany, soustavy úplně pneumatické, v 2 manuálech a 15 ti znějících rejstřících a 10 ti kombinačních spojkách se žaluziovým cescenotem. Varhany zřídila a postavila firma Antonín Malzer, varhanář z Kutné Hory za cenu 6.000 Korun; Varhany kollaudovány byly úředním znalcem a odborníkem, panem Jos. Nešverou, ředitelem kůru na dómě v Olomouci dne 15.února 1906, který vyslovil se o novém stroji velice pochvalně. Posvěceny byly slavnostně na 1.neděli po svátku 18.února 1906 před velkými službami Božími. V roce 1906 v měsíci květnu položena byla v presbytáři nová šamotová dlažba nákladem 850 Korun. V roce 1907 obnovena byla důkladně křtitelnice nákladem 100 Korun V roce 1908 obnoveny byly zúplna boční oltáře: sv. Otilie na straně epištolní a oltář Všech Svatých na straně evangelní. V roce 1907 zjednána nová socha "Božského Srdce Páně" a umístěna na oltáři Všech Svatých. V roce 1909 obnoven byl důkladně oltář privileg. sv. Kříže nákladem 250 Korun. Pořádek služeb Božích. V době zimní bývají služby Boží ve všední dny o 7. hodině ranní, vyjímaje dobu adventní, kde "Roráty" bývají o 6.hodině ranní. V době letní bývají služby Boží ve všední dny o 6.hodině ranní, vyjímaje pondělí, středu a sobotu ve školním roce, kde dítky vedeny bývají na služby Boží o 7.hodině ranní. Nedělní a sváteční služby Boží bývají, a to ranní v zimě o 1/2 8.hodině, a létě o 7.hodině ranní; hrubá mše svatá bývá vždy v zimě i v létě o 10.hodině, kteráž růženec a velká kázání každou neděli a každý svátek předcházejí. Odpolední služby Boží bývají v zimě i v létě vždy o 2.hodině odpolední. Oddavky a pohřby odbývají se přesně o hodinách předem smluvených. Různé pobožnosti a slavnosti. Každoročně putují farníci Zašovští v sobotu po svátku Nanebevzetí Blahoslavené Panny Marie na posvátný Hostýn, odtud s nedělním pak večerem opět domů se vrací. V pátek po slavnosti Růžence Blahoslavené Panny Marie koná se kající pobožnost od svatého Kříže na dolním konci osady u silnice do chrámu Páně z vděčnosti za to, že milý Pán Bůh na přímluvu Blahoslavené Panny Marie strašlivou choleru, ktaerá roku 1836 tato hrozně ve farnosti zuřila, milostivě odvrátiti ráčil Roku 1836 zuřila v Zašovské farnosti cholera tou měrou, že od 17.září do 7.října zemřelo na ni v Zašové 52, ve Stříteži 15 osob. Všady srdcelomný nářek a pláč; ano i nejzarytější hříšníci k Bohu se vraceli Usnešeno, že den 7.října bude dnem kajícím. Všichni farníci, vyjma nemocné, shromáždili se na konci dědiny u Kříže, při hlavní silnici z Valašského Meziříčí do Rožnova vedoucí, a odtud v průvodu hnali se do chrámu Páně. Hned u vchodu svatyně padli všichni na koleno a plačíce a rukama lomíce lezli po kolenou ke hlavnímu oltáři, na němž postaven byl milostivý obraz P.Marie Zašovské, a kolem oltáře, prosíce Boha, aby hroznou metlu "choleru", od farnosti na přímluvu P.Marie odvrátitit ráčil. A hle! Božská všemohoucnost položila choleře meze; zemřelať téhož dne jen ještě jedna osoba, ostatních všech 40 nemocných se uzdravilo. Na památku té události Zašovská farnost pátek po slavnosti Růžence P.Marie - "pátek morový - cholerový" - světí tím způsobem, že nikdo nepracuje a všichni slavným službám Božím obcují, ráno i odpoledne. První kající průvod konal se v pátek dne 7.října 1836. Roku 1886 o padesátileté památace prvního kajícího průvodu konán s povolením Jeho Eminence Nejdůstojnějšího knížete pana arcibiskupa Bedřicha, lanhraběte z Gcerstenbergův průvod s Nejsvětějším kolem hřbitova. Roku 1892 dne 7.srpna posvěceny 3 nové, cibulovité, špičaté a zinkovým plechem pokryté věže kostelní a zavěšen na malou věžku zvonek "K.Sanctus", na němž vytlačen jest obraz svatého Josefa s nápisem: "Svatý Josefe, oroduj za nás." Jeho Eminence, Nejdůstojnější kníže pan arcibiskup Bedřich povolil průvod s Nejsvětějším kolem hřbitova a udělil všem účastníkům odpustků 40 dní. Svěcení vykonal a průvod s asistencí vedl vdp. děkan P.František Jelínek z Bránek. Kázání měl vp. P.Jiří Černý, kooperátor ve Valašském Meziříčí. Dne 7.července 1895 posvěcena slavnostním způsobem socha Lurdské Panny Marie ve Stračce. Svěcení vykonal a průvod vedl vdp. víceděkan a farář ve Valašském Meziříčí. Kázal při této slavnosti dp. P.Josef Koudelka, spirituál v c.k. ženské trestnici ve Valašském Meziříčí. Světitelem, jak již podotknuto, byl vdp. víceděkan a farář ve Valašském Meziříčí P.Josef Vytopil. Svaté missie. Roku 1898, a to od Bílé soboty až do Bílé neděle, t.j. od 9. a do 17.dubna konaly se v Zašové svaté missie. Svaté missie řídili: P.Jan Ryšánek a p.Jan Kaluš, důstojní páni P.P. Bocilaatis Jesu z památného Hostýna. Výsledek sv. missií byl velmi slušný a úspěšný. Svatá generální visitace. První svatá generální visitace v Zašové konala se dne 16.května 1802. Tehdejším světícím biskupem, Nejdůstojnějším panem Aloysiem Josefem Hrabovským hrabětem z Kolovrat. Při této příležitosti přijalo v Zašové svátost biřmování 1.082 osob. Druhá svatá generální visitace v Zašové konala se dne 27.června 1816 tehdejším knížetem aracibiskupem Maria Tadeášem hrabětem z Fraulmandsorfů. Při této příležitosti bylo jedno děvčátko, manželská dcera Martina Sladovníka, domkaře, samým vznešeným Wisitatorem naa jémo Kateřina pokřtěna. Kolik při této svaté generální visitaci svátost biřmování přijalo, nikde poznačeno není. Třetí svatá generální visitace v Zašové konala se dne 5.září 1859 nejdůstojnějším knížetem panem aracbiskupem Bedřichem, lankrabětem z Důrstenberguv. Kolik při této svaté generální visitaci svátost biřmnování přijalo, tehdáž nikde poznačeno není. Roku 1879 a to 5.října byli Zašovští biřmováni ve Valašském Meziříčí Jeho Eminencí, Nejdůstojnějším knížetem panem arcibiskupem Bedřichem, lankranbětem z Dúrstangergův. Ani jména těchto biřmovanců, ani jich počet nikde není poznamenán. Roku 1891, a to dne 13.června uděloval svátost biřmování ve Valašském Meziříčí Nejdůstojnější pan světící biskup Gustav, hrabě z Belzupt - Tissac. Ze Zašové bylo biřmováno 397; jména biřmovanců v knize: "Liber confirmatorum" řádně jsou zanešena. Roku 1894, to dne 14.července byla v Zašové čtvrtá svatá generální visitace. Visitatorem bala Jeho Milost, Nejdůstojnější kníže pan aracibiskup Dr. Theodor Kohn. visitace dopadla k úplné spokojenosti Jeho knížecí Milosti. Při této svaté generální visitaci měl úchvatnou i formou i obsahem výtečnou řeč sám Nejdůstojnější Vissitator a zřídil nadaci chudých obnosem 200 K. kor.m. v korunové restě. Roku 1898 slavil věhlasný svatý Otec Lev XIII. 60. leté jubileum kněžství. Roku 1902, a t odne 20.února slavil svatý Otec Lev XIII. 20 ti leté vestoupení svého na stolec svatého Petra. Nenadarmo nazývá se svatý Otec Lev XIII. papežem Prozřetelnosti Boží; neboť zvolen jest ve vysokém stáří 68 let úplných čtyryadvacet let řídí moudře, rozšafne a opatrně lodičku Petrovu, církev římsko-katolickou, na niž ustavičně útočí přečetní nepřátelé, chtíce zničiti a ztroskotati ji. Avšak Pán nebes i země, chrání lodičku tuto, přípověděn jí, že " s ní jest až do skonání světa". Roku 1902, a to dne 8.listopadu slavila Jeho Knížecí Milost, Nejdůstojnější arcipastýř Theodor 10. ti leté výročí zvolení svého za knížete arcibiskupa Olomouckého. Roku 1903 a to 20.čeravence byla v Zašové pátá sv. generální visitace, Visitatorem byl Jeho Kníž. Arcib. Milosť Dr. Theodor Kohn. Svátosť biřmování přijalo na 3.000 osob. Roku 1903 20.čeravenace o 4.hod. 4 m. odpoledne zemřel v Římě veliký a slavný papež sv. Otec Lev XIII. "Světlo s nebe" shaslo, papeže Slovanů, papeže dělníků již není. Papežem zvolen byl 20.února 1878, řídil tudíž lodičku Petrovu plných 25 let a pozvedlji k nové slávě a k novému rozkvětu. Vykonav dílo veliké, odešel na věčnosť, aby vyprosil církvi své za sebe nástupce hodného. V horoucí úctě a vděčnosti poklekáme v duchu i my u rakve jeho a líbáme otcovskou jeho ruku, jež tolikrát nám žehnala, jež tolik zlatých slov napsala a s bolestným srdcem se modlíme: "Odpočinutí věčné dejž mu i Pane a světlo věčné ať mu svítí", Svatý Otec "Pius X." Osiřelý stolec sv. Petra jest zase obsazen. Dne 4.srpna 1903 zvolen hlavou Církve sv. "římským" papežem patriarcha benátský, kardinál Josef Sarto, jenž přijal jméno "Pius X." Trojnásobnou korunou papežskou korunován ve velechrámě sv. Petra dne 9.srpna 1903. Bože Pia X., žehnej a nám zachovej! Změna na stolci arcibiskupském v Olomouci. Dne 13.března 1904 resignoval dobrovolně na arcibiskupství Olomoucké Jeho knížeací Arcibiskupská Milost Dr. Theodor Kohn. Jeho nástupcem stl se Jeho Excelence, knížecí Arcibiskupsá Milosť Nejdůstojnější Pán František Saléský Bauer, biskup brněnský. Nejdůstojnější Velepastýř narodil se v Hrachovci u Val.Meziříčí dne 26.ledna 1841, na kněze vysvěcen byl 19.července 1863, za biskupa brněnského konsekrován 15.srpna 1882, arcibiskupem Olomouckým jmenován od sv. Otce Pia X. dne 13.května 1904, stolec Svůj Arcibiskupský slavně nastoupil 19.června 1904, praekanisován 14.listopadu 1904. Bůh žehnej a zachovej Našeho milovaného Velepastýře na dlouhá a šťastná léta! Dne 15.srpna 1907 oslavil Jeho Excel. Nejdůst. Pán kníže Arcibiskup František Saleský své biskupské Jubileum v Olomouci. Řídká slavnosť pětadvacetileté požehnané a velepastýřné činnosti Jeho kacelence v úřadě apoštolském na vinici Cyrillo-Methodějské oslavenou byla v metropolitním sídle způsobem slavným, ale i srdečným. Vysocí hodnostářové církevní i světští, zástupcové duchovenstva i lidu z obou diecézí, různé spolky a kooperace seskupili se kol metropolitního stolce, aby milovanému Velepastýři vzdali hold úcty, oddanosti a lásky, aby přáli mu dlouhých ještě a šťastných let na stolci sv. Methoděje. Dejž a vyslyš všemohoucí a dobrotivý Bůh! Vidimus in s. Visitatore generali die 13. Juniii 1909. V roku 1911 na podzim jmenován Jeho Excel. Nejdůst. Pán kníže Arcibiskup František Saleský kardinálem. Poutní průvody do Zašové. Větší průvody poutnické docházejí každoročně z těchto míst: Z Palačova (rodiště + biskupa Litoměřického Vahaly) v neděšli po Božím Těle; z "Vítkova" (Wystadt) ve Slezsku v neděli před sv. Petrem a Pavlem; z Rožnova veliký průvod s knězem o sv. Petru a Pavlu; a den hlavní pouti, o Navštívení Blahoslavené Panny Marie, zastavují se procesí z Valašského Meziříčí veliké s knězem, z Hutiska, Halenkova s knězem, z Nového Hrozenkova s knězem, z Hovězí, Zděchova, Horní Bečvy a Velkých Karlovic, dále z Krhové, Perné a Petřkovic; dne 15.srpna dochází veliké procesí s knězem z Lešné, jakož i z dalekého Příbora; dne 8.září bývá zde průvod s knězem z Hodslavic. Mimoto docházejí po celá léta každou neděli jednotlivci z Valašského Meziříčí, Nového Jičína, ze Štramberku a odjinud. Každoročně přistupuje hojně kajícníků ke stolu Páně. Poutě mužův. Roku 1900, 1901 a 1902 konaly se průvody mužů z celého děkanátu Valašsko- Meziříčského do Zašové; průvod čítal každoročně více 6.000 mužův a pobožnost konal vždy kněz toho kterého řádu čili kongregace. V roce 1908 konala se 4.července veliká pouť na oslavu jubilejí: 50 ti letého jubilea sv. Otce Pia X. a 60 ti letého jubilea požehnaného vladaření Jeho Veličenstva císaře Pána Františka Josefa I. Slavnostní kázání měl dp. Eduard Kavan, kaplan z Val.Meziříčí a slavnou velkou mší sv. s assistencí sloužil vdp. František Gillig děkan a farář z Val.Meziříčí. Velké průvody došly z následujících farností: z Val.Meziříčí 5 kněží a 2.000 poutníků, z Lešné 1 kněz a 500 poutníků, z Choryně 1 kněz a 300 poutníků; z Veselé 1 kněz a 400 poutníků; ze Zubří 1 kněz a 500 poutníků; z Rožnova 1 kněz a asi 400 poutníků; z Velké Bystřice 1 kněz a 300 poutníků; z Hutiska 1 kněz a přes 300 poutníků. Odpoledne konal se velký tábor lidu, na němž řečnili naši poslanci: dp. farář Frant. Valoušek a Josef Kadlčík, nadučitel z Frýdlantu. Úspěch pouti i táboru byl velkolepý. Požár kostela a fary. Roku 1871, a to dne 1.čeravna stihlo Zašovou, najmě kostel a faru hrozné neštěstí. k 11. hodině v noci vzňala se chaloupka daleko pod Mariánským kostelem stojící; vítr rozmetl samohaše směrem ke kostelu a tak vyhořel kostel i s farou. Vše zničeno - i farní archiv. Pojištěno nebylo nic. Kostel pak pokryt zinkovým plechem, fara taškami; leč věže, druhdy velebě k nebi strmící, zakryty prozatím pouze prostými příklopy, až farář dp. Josef Odstrčil celý kostel vně i zevně opravil, věže dvě veliké zastavěl a malou věžku úplně vystavěl roku 1892. Při požáru tam shořelo d. faráři Františku Svobodovi: nářadí, knihy, šatstvo, dříví, sláma a drůbež. Tehdáž shořela i západní čásť bývalého kláštera, Antonínu Bažantovi patřící. Po požáru nebydleli kněží na faře, nýbrž v osadě v domech soukromých. Farář bydlel u Josefa Jurečky, rolníka č.34 půl léta, a pak po celý rok u Antonína Bažanta; kooperátor bydlel u Jana Schobera, č. 43. Mše svatá konala se za pohody u hlavního a neb u některého z pobočních; za deště pak buď pod kůrem, kde celebrant stál tváří lidu obrácen, aneb v sakristii samé. Záměna části farní zahrady za poloobecní. Jelikož Zašová při stálém rostoucím počtu dítek školních nucena byla, o potřebné místnosti školní se postarati, uzavřena byla s přivolením vyšších orgánů mezi farářem dp. Františkem Svobodou a obcí smlouva, dle níž farář postoupil obci část farního stavení v I.patře a 278 sáhů zahrady a dvoru, za čež jemu náhradou dostaly se 4 měřice z polností sberných na takzvaných "Pahrobcích". Škola. Jelikož kostel a škola těsně spolu souvisí, nebude zajisté nevhodno, pakli-li i o škole zde něco poznamenáno. Školu měla obec Zašovská již roku 1653; neboť v knize "Pamětí města Valašsko-Meziříčského " uvádí se mezi jiným, že nadzmíněného roku v Zašové rechtor Zašovský se nacházel.. Budova školnístála na místě, kde jest nyní domek č.43; bylať dřevěná a na jedno poschodí vystavená. Škola Zašovská byla jednotřídní, která roku 1862 na dvoutřídní, roku 1886 na trojtřídní a roku 1897 na čtyřtřídní rozšídřena byla. Roku 1902 zřízena při druhé třídě paralelka. Až do roku 1840 navštěvovaly školu Zašovskou též dítky Střítežské. Roku 1840 započala ve Stříteži vyučování excurendo, až konečně tamtéž zřízena jednotřídní škola, která roku 1882 na dvoutřídku se rozšířila. Stará budova školní dřevěná v Zašové byla za faráře dp. Josefa Hupky již velmi chatrná; pročež pomýšleno na stavbu nové budovy školní, ku které i stavivo přichystáno. Ze stavby však sešlo, jelikož obci nabízeny místnosti v přízemí farní budovy, což toto ovšem milerádo a ochotně přijato. Nynější budova školní vystavěna byla v létech 1896 a 1897 na jedno patro a abyla dne 19.září 1897 o 2.hodině odpolední slavnostně posvěcena. Pro stále vyrůstající počet školáků musela býti škola rozšířena o 2 nové učírny. Rozšíření provedeno v roce 1906. Osudy říše. Roku 1848, a to dne 8.prosince nastoupilo vládu mocnářství našeho Rakouského Jeho Cís. Král. apoštolské Veličenství, Nejjasnější Císař a král František Josef I., když strýc jeho Ferdinand (Dobrotivý) trůnu se byl vzdal. Roku 1854, a to dne 24.dubna slavila Jeho Cís. Král. Veličenství, Císař a král František Josef I., narozený v Béhausu dne 18.srpna 1830, vznešený sňatek svůj s princeznou Bavorskou Eliškou (Amálii, Eugenii) dne 24.prosince 1897v Pessanhatanu narozenou dcera Jeho Královské Výsosti Mazimiliána, návody v Bavořích. Dne 8.června 1867 byla korunovacev Budíně. Z vznešeného manželství tohoto pochodíly dítky tyto: Žofie, narozená ve Vídni dne 5.března 1858, + 29.května 1857; Gisela, (Luisa, Marie) narozená v Lucenburku dne 12.července 1856, císařská princezna, arcikněžna rakouská, královská prinscezna uherská, česká a.t.d., zasnoubena Vídní dne 20.dubna 1873 s Jeho Královskou Výsostí princem Leopoldem Bavorským; Rudolf (František, Karel, Josef) císařský korunní princ, narozen v Lavenburku dne 21.srpna 1858, + v Mayerlingu dne 30.ledna 1869, zasnouben ve Vídni dne 10.května 1881 se Štěpánkou (Chotilzou, Luisou, Hermínou, Marií, Charlottou) dcerou krále belgického Leopolda II. (narozenou 21.května 1864). Z vznešeného manželství toho pošla dcera Alžběta (Marie, Henzielta, Štěpánka, Gisela), narozená v Lavenburku dne 2.září 1883. Maria Valeria (Mathilda. Emilia) císařská princezna arcikněžna rakouská, královská princezna uherská a česká atd., narozená v Budíně dne 22.dubna 1868, zasnoubena v Gmondonu dne 31.července 1890 s arcivévodou Františkem Salvatorem, dne 21.srpna 1866 narozeným. Dne 8.června 1867 byla Jejich C. kr. Veličenstvo v Budíně korunována za krále, potahmo za královnu Uherskou. Dne 24.dubna 1879 slavena v celé říši velmi okázalá stříbrná svatba Jejich c.kr. Veličenskou. Dne 10.září 1898 stihla naši sříši veliké neštěstí: draze milovaná země paní naše, Nejjasnější Císařovna a Královna Eliška, byla ve švýcarském městě Ževeně italským anarchistou Lucchenim pilníkem úkladně zavražděna. Jeho Císařské a Královské Apoštolské Veličenství, Nejjasnější panovník, císař a král náš František Jose I., slavil dne 2.prosince 1898 své padesátileté vladařské jubileum. Jeho Císařské a královské Apoštolské Veličenstvo, Nejjasnější panovník náš, císař a král František Josef I., slavil dne 2.prosince 1908 své šedesátileté vladařské Jubileum. Kroje. Kroj mužský v Zašové byl před 50 léty tento: V neděli v létě valašský vysoký klobouk černý a v zimě aksamitka, ze srsti hnědá a žlutá lemována. Na těle byly tenká košila s úzkým límečkem třecentimetrovým, modrými nitěmi kostečkově vyšívaným, která se na zádech buď šňůrkami a neb knoflíčkem zapínala, rukávy byly široké a otevřené sahající až ku pěsti. Na košili našil sa brunclek buď z černého a neb modrého soukna bez límce, mající pod bradou růžičky nitěmi různých barev vyšívané, s jedným řadem knoflíků od vrchu až po pás. Na brunclek navlékal se lajbík z tenkého modrého soukna s obojkem stojatým, s prostředními, bílými bombíky po obou stranách. V neděli nosila sa Župica, zhotovena ze soukna zeleného, se stojatým límcem, po obou stranách veliké bombíky do výšky podlouhlými, špičatými, která na hořejší části těla až po pás těsně přiléhala a od pásu až po kolena byla širší a stažena, jsoucí po bocích po délce až dolů záhyblá. Dolní sklad byly nohavice, těsně podle těla ušité z černého soukna s dlouhým řemenem kolem pásu, která od kolen až po patu drátěnými haklíky se zapínaly. Obuv byla u svobodných taky až po kolena vysoká s pevnými a hladkými holenkami u vrchu bílé lemovaná s čaškami vpředu. Starší nosili jančary, obuv ta až do půl lýtka sahající, od nártu až k vrchu úzkým řemínkem zašněrované. V zimě sa ušily papuče z houně bílé. Ženské nosívaly bílé šátky z jemného plátna, které byly na zad zababušené (zavázané) a tvořily na zádech širokou, velkou lopatu. Na těle byly rukávce, které sahaly po žebra řísně ušité jak na prsou, tak i na zádech a rukávech. Pod rukávce navlékal se rubáš, z bílého, hrubého plátna, který od pásu až po paže těsně se uzavíral, a od pásu dolů až do půl lýtek byl široký. Na rubáši nosila sa krátká kordula bez rukávů, na prsou vykrojená a na břiše šesti knoflíčky upjatá. Lajbík z červeného, černého soukna, vlněnými stužkami podšitý, sahal od krku až po pás, na zadní části měl čtyry krátké, asi 12 ctm široké, varhánky čili "obšase". Na zadní části těla od pásu dolů nosil sa plátěný šorec, černobarevný, vyškrobený, na světlo vyhladěný a hustě nabíraný. V předu byl fěrtoch barvy tmavomodré s bledomodrými různými květy formou vytlačenými, který sa obvazoval šňůrkami kolem pásu, a byl řísně ušitý. Na nohou byly punčochy z černého soukna, široké, kolem nohy vrapy utvořené. Obuv byla kožená, do špice šitá, jen po kotníky sahající, po každé straně na nártě v jedným lackem které spolu se svazovaly a k nimž v neděli přivazovaly sa hedvábné modré mašle. Žel Bohu, že starý tento kroj krásný, pestrý a vzácný ustoupil ve farnosti. Zašovské kroje modernímu, polo městskému. Nářadí. Vozy obyčejné byly před léty s dřevěnými osami, nyní železnými. Zásuňky měly v bocích dlouhý, z dlouhých krabic oboustranné provázky, nyní železné želízky. Pluhy byly dřevěné s dlouhou deskou brázdu pokládající, jen na spodním splazi v popředí byla nasazena železná radlice. Nyní mimo břídla a klaku jsou zcela železná s krátkými brázdu pokládajícími deskami. Kolečka dříve dřevěná, jsou nyní okutá. Brány dřevěné se železnými, 24 ctm. dlouhými hřebíky, jež dříve sloužívaly ku zavlečení obilí. Pantok jest tenká, dlouhá železná sekera. Obušek jest sekera na sekání, mnohem kratší. Pila půl druhého metru dlouhá s hrubými, ostrošpičatými zuby. Harky s dřevěným hřídlem, v němž zasazujeme dvě křížové příčky, v nichž jest devět železných, asi 36 ctm. Dlouhých hřebíků na dolní části lžicemi (lopatkami) opatřených. Koně měly obyčejné nářadí, a to: chomouty kožené u vrchu s dvěma mosaznými rožky (nyní do tupé špice ubíhající).